Snad každý z nás má nějakou vysněnou představu o tom, kde by chtěl pracovat nebo do jakého podnikání by se chtěl vrhnout. Šťastným z nás se to podaří, najdou odvahu a třeba i uspějí. Mnozí se ale o ten zásadní krok ani nepokusí. Často to má jeden jednoduchý důvod a tím je strach ze selhání. Bojíme se zjistit, zda na to máme, protože to s sebou nese riziko zjištění, že ne a s tím spojené nepříjemné pocity. Jak tomu čelit a dopředu se nebát svého selhání?
Mnohdy stačí jedno bezvýznamné selhání z minulosti k tomu, aby nám to sebralo odvahu k nejrůznějším důležitým krokům v budoucnosti. Příkladem může být třeba nepovedená prezentace na škole, z které jsme odešli s ostudou a pocitem neschopnosti. Takové selhání nám může srazit sebevědomí a jeho tíhu si s sebou neseme i do budoucna – máme problém prosadit své potřeby v zaměstnání nebo zakročit při problémech v osobním vztahu. Prostě to v nás vzbudí pocit, že si nevěříme.
Strach nepomáhá
Tohoto strašáka našeho sebevědomí je potřeba zapudit. V každé důležité chvíli se nám tyto pocity a strach ze selhání vrací a ve snaze vyhnout se dalšímu selhání jsme více ve stresu a naděláme zbytečné chyby.
Určitou obavu ze selhání jsme asi někdy pocítili všichni. Může jít o chybějící odvahu k zásadním krokům, které vyžadují změnu našeho chování či myšlení, odkládání náročnějších povinností a úkolů či pocity nedostatečnosti. Můžeme se nechat sžírat nepříjemnými pocity a obavami a nebo se jim postavit čelem. V druhém případě je to i příležitost něco se naučit. O nás samotných, o vztazích, o životě.
Na cestě za odbouráním našeho strachu ze selhání se musíme oprostit od
přehnaných cílů, jejichž nesplnitelnost ospravedlňuje náš strach ze
selhání. Musíme si uvědomit, co nás baví a naplňuje, co je pro nás
skutečně důležité a na základě toho si stanovit konkrétní a reálné cíle.
Přehnaně vysoké cíle nás zavádí do bludného kruhu a beznadějného pocitu
nedostatečnosti.
Malé a dosažitelné cíle prospějí našemu sebevědomí, povzbudí nás k další
odvaze. Zlepšené sebevědomí je nezbytné k odbourání našeho strachu.
Někdy není potřeba se velkých cílů vzdát. Stačí si je rozložit na menší,
postupné cíle a vždy se soustředit na ten konkrétní malý cíl. Když v
danou chvíli zapomeneme na finální cíl, pomůže nám to tolik se
nestresovat. Pohráváme-li si například s myšlenkou, zda začít podnikat,
ale nenašli jsme k tomu zatím odvahu, zaměřme se v prvním kroku na to, o
čem podnikání je a co obnáší – promluvme si s přáteli, kteří podnikají
či navštivme kurz pro začínající podnikatele. Třeba zjistíme, že na tom
zas až tak nic není a posune nás to dál.
Poučení z chyb nás posune dál
I při plnění našich malých cílů se může stávat, že se nám nebude dařit
je plnit. Třeba proto, že jsme neudělali maximum nebo byl moc vysoký a
chtělo si jej stanovit níže. V každém případě je potřeba se nad tím
zamyslet, projít
si sled událostí a ponaučit se z toho. Je důležité nebrat to jako
tragédii, ale jako inspiraci k tomu, jak příště postupovat a situaci
zvládnout.
A na druhou stranu, když jsme úspěšní a náš malý cíl se nám povede
splnit, měli bychom se umět pochválit. Než se hned vrhat do plnění
dalších cílů, je lepší si chvilku oddychnout a užít si radost z úspěchu.
Nabereme tím také více síly jít dál a snížíme riziko vyčerpání či
vyhoření.
Strach ze selhání je břemeno, které nás může tížit celý život. Brání nám
v našem rozvoji a úspěchu jen kvůli pocitům, které nechceme. Když se
však raději do ničeho nepustíme, výsledek může být ještě horší než
případný neúspěch. Může nás totiž tížit pocit zbabělosti a nenaplněných
snů. Je důležité brát selhání jako součást cesty k úspěchu, nebát se ho a
mít na paměti, že chybovat je lidské.
