Děti bývají moudřejší než dospělí. Jsou i mnohem šťastnější. Ráno nedočkavě vstanou a už se ženou za vším, co život může nabídnout. Večer pak dá rodičům hodně práce, než je konečně uloží. Vždyť je ještě tolik věcí, které chtějí udělat a zažít. Proč to nemáme i my jako dospělí?
Radují se z maličkostí
Pamatujete, jak jste byli nadšení, když se vám na prstě usadila beruška? Spočítali jsme tečky, pošeptali jí svá přání a pak ji sledovali, jak odlétá do sluníčka. Děti neřeší, že jim beruška zašpinila prst, nebo že zítra máme zase poradu a večer nás ještě čeká nákup a pohledávky a celé tohle bude trvat dalšího půl roku, než si možná uděláme dovolenou.
Jako dospělí máme spoustu povinností, které nemůžeme jen tak vynechat. Ale jako se život skládá z let a roky ze dnů, tak každý je den tvořen okamžiky. Právě těmi, kdy se nám na prstu usadí beruška nebo za mraky vykoukne sluníčko.
Také si dovolte užít to, co vás fascinovalo jako děti. I kdybyste jen po cestě domů hladili povrch každého domu, protože ten pocit pod prsty je přeci pokaždé jiný.
Dospělí vědí. Děti to nejprve zkusí
Dospělí mají spoustu zkušeností. Takže samozřejmě ví, že olíznout si vlastní loket je nemožné. Ale zkusili jste to někdy?
Když před dítě položíte výzvu, s nadšením se do ní pustí. Jeden osmiletý
chlapec dostal od sestry početní příklad, na který ještě ani zdaleka
nestačil. Chtěla klid, protože se sama potřebovala učit. Myslela, že ho
nemožné brzy přestane bavit, jenže když ho šla po hodině ticha
zkontrolovat, pořád nad tím seděl. A nakonec přišel se správným řešením a
ptal se, jestli nemá něco podobného.
Kdybyste zdánlivě neřešitelný příklad zkusili dát dospělému, odmítne vás
s tím, že je to nemožné. Děti se naopak s nadšením vrhají do nových
výzev, bez problémů sní o tom, že jednou budou kosmonautem. To jen
dospělí vidí překážky, které takovému snu stojí v cestě. Děti ale nevidí
hranice, které je limitují. Vidí jen ty, které je třeba překonat.
Zítra bude zítra, ale tady jsem dnes
Rodiče
pořád hudrají něco o tom, co všechno ještě musí udělat, nebo co se jim v
minulosti nepovedlo. Zítra je porada, za týden končí termín a na konci
měsíce je vyúčtování. A co když se jim nebude dařit? Nebo nestihnou
termín? A co kdyby…
Děti budoucí úkoly nezajímají. Záleží na tom, co se dá dělat teď.
Jakmile skončí škola, nadšeně běží domů a na hřiště anebo na slíbený
výlet do cukrárny. Že zítra je ta škola zase? No a co, teď mají slíbenou
tu cukrárnu. Úkol jsme napsali a zapomněli na něj. Hotový je, znovu se
jím budu zabývat až ve škole. Budoucnost je něco, co teprve přijde a
řešit to mohu až ve chvíli, kdy to opravdu přijde. A ať uděláme cokoli,
také ji nezadržíme, tak proč se jí zabývat dnes?
Děti se neupínají k budoucnosti jako k něčemu, co vyřeší všechny
problémy. Radosti nebo problémy tu jsou teď, teď se jimi budu zabývat.
To co teprve přijde, nemohu vyřešit dnes. Dospělí naopak vždycky hledí
na to, co bude a nevšímají si věcí, které tu už jsou. Dospělí neustále
žijí v něčem, co ještě neexistuje a nevidí, co jim právě uniká.
Buďme víc jako děti!
