V dnešním dynamickém a rychle se měnícím světě má neustále se vyvíjející technologie své místo a již si život bez ní neumíme představit. V mnoha ohledech nám pomáhá zjednodušit si život, v mnoha nám jej naopak značně komplikuje. A tak otázka nestojí, zda technologie ano, či ne. Musíme ji spíše formulovat takto: Jak moc technologiím dovolíme vstoupit do života nás a našich dětí, co jim dovolíme a kam je nevpustíme.
Do ordinace psychologů a výchovných poradců přicházejí často přepracovaní rodiče, nesoucí si přes rameno tašku s notebookem, v kapse co chvíli vibrující mobilní telefon. Chtějí se poradit, jak domluvit vlastním dětem, aby více času trávily na hřišti než na internetu a u televize, aby mnohahodinové diskuze na nejrůznějších sociálních sítích nahradily setkáním s přáteli. Řešení leží tak na dosah, že je rodiče často přehlédnou, a přitom stačí zamyslet se nad svým životem a příkladem, který svým dětem dávají.
Nejprve je třeba si poctivě přiznat, kolik ze svého volného času a soukromí technologiím podstupujeme my dospělí a zda jsme s tím smíření a spokojení, nebo nás odpověď nepříjemně překvapila. Pokud se nás týká druhá varianta, je třeba vyřešit jako první náš postoj k technologiím a stanovit si pravidla jejich užívání. Teprve potom se zaměříme na děti a třeba zjistíme, že již není co řešit, protože děti nás kopírují a odrážejí naše vlastní, změněné chování. Které kroky vám doporučujeme ke zvážení?
Jako indikátor vztahu k moderním technologiím dobře poslouží mobilní telefon – je nejdostupnější, vlastní ho prakticky každý a chytré telefony navíc umožňují přístup k internetu a mnoha aplikacím. Zkuste si vzpomenout, jaké to bylo za éry pevných linek, jaký vztah jste k telefonu tehdy měli (jistě nebyl tak citový jako mnohdy dnes), a mnoho věcí uvidíte v novém světle. Telefon nepatří do ložnice, a to nejen kvůli možným nepříznivým vlivům elektromagnetického záření z mobilů a elektrospotřebičů, ale především proto, že jej tam skutečně nepotřebujete. Nepatří ani k jídelnímu stolu. Pokud se vymlouváte na to, že na mobilu sledujete čas, zapomeňte na výmluvy a pořiďte si hodinky. Pro případ, že máte nenadálou mezeru v programu, si noste raději knihu. Jdete-li na procházku s dětmi, nechte mobil doma a uvidíte, že si společný čas všichni lépe užijete. Nenechávejte běžet počítač přes celý den, stejně tak televize nemá sloužit jako kulisa. Zkusit to můžete i s hudbou – uvidíte, že pokud se k poslechu oblíbeného alba posadíte, odložíte veškerou práci i zábavu, vychutnáte si ji daleko více.
Není na škodu posilovat v sobě soustředěnost na jednu činnost, kterou
právě vykonáváme (ať už je to zaměstnání, relax, čas s rodinou a
přáteli) a vytrvalost při jejím plnění. Umění dokončit jednu činnost,
než přejdeme ke druhé, zvládá málokdo a je to škoda, neboť posilování
koncentrace i vytrvalosti je skvělým pomocníkem pro život obecně.
Chceme-li jet na vlně moderní doby, být neustále na příjmu, stíhat tři
věci naráz, neužijeme si nic z toho a nic z toho také nebude odvedeno
precizně.
Když
jsme zaujali pevné stanovisko, kam až chceme technologie v našem životě
pustit, podíváme se na děti. Již to, že s nimi vyjdeme na výlet, kde
jim plně věnujeme, stejně jako to, že jim čteme či spolu něco vyrábíme,
hovoříme během večeře, eliminuje volný čas, který by mohly prosedět u
počítače. Jakýkoliv čas strávený s potomkem (a to jak společné krásné
chvíle, tak i nutné řešení konfliktů nebo stanovení pravidel) můžeme
vnímat jako jedinečnou a neopakovatelnou příležitost prohloubení
citového pouta. Děti uvádíme do světa technologií postupně, stejně
pozvolna, jako jim předáváme svobodu v ostatních oblastech, tak jak jsou
zralé přijmout určitou míru zodpovědnosti a schopny autoreflexe a
domýšlení důsledků svého jednání. Seznámíme je s nástrahami, které na ně
při používání moderních technologií číhají, zejména s rizikem ztráty
soukromí, kyberšikanou aj. Ale především nezapomínáme, že ani ta
nejlepší technologie nikdy nenahradí rodičovskou lásku a že slova
hýbají, avšak příklady táhnou.
