Neexistuje jedna dostatečná definice lásky. Láska má různé významy, stejně tak je různě vnímána a spojována s různorodými očekáváními. Ale stejně jako vše ostatní má svůj vývoj. Ten je možné rozdělit do tří fází, z nichž každou ovlivňuje mozek. A každou z těchto fází řídí jiná část mozku.
Jednotlivé fáze lásky mohou trvat různě dlouhou dobu a probíhají nezávisle na sobě. V tomto rozdělení lásky do fází se zrcadlí různé modely vztahů a pomáhá pochopit, jak fungují. Může tedy nabídnout jiný pohled na lásku a fungování partnerských vztahů či pouhých pocitů přitažlivosti a vášní.
Každý z nás prožívá lásku různě. Stejně tak i její jednotlivé fáze jsou odlišné a každou prožíváme jinak. Zatímco někdo prožívá lásku poklidně, bez dramatických zvratů, jiný ji neumí prožít jinak než intenzivně a mnohdy o to bouřlivěji. Různé prožitky jednotlivých fází milostného vztahu vychází z toho, že každou z těchto fází provází odlišné emoce. Jistí vědci se zabývali a zabývají výzkumem neurobiologických procesů probíhajících během prožitků přitažlivosti a lásky a z tohoto zkoumání vzešla mimo jiné teorie tří fází lásky. V rámci těchto výzkumů se vlastně studovaly procesy odehrávající se v lidském mozku během prožitku různých etap vývoje milostného vztahu. Dá se tedy říci, že jde o teorii, která je vědecky podložena.
Šichta pro mozek
Výše uvedenými třemi fázemi lásky jsou sexuální touha, vášeň a oddanost. Spouštěčem každé z těchto fází je odlišná část mozku a z pohledu neurobiologických procesů spolu nesouvisí. To vysvětluje fakt, proč je možné cítit se být silně přitahován někým, s kým nás nespojuje vůbec žádné citové pouto. Zároveň je ale nutné projít si jednou fází, abychom se dostali do té další. Za sexuální touhou, tedy první fází lásky, stojí zcela prostý reprodukční pud. Sexuální touha je ovládána poměrně jednoznačnými pochody v našem mozku. Proto ji dokážeme relativně snadno a rychle pocítit, ovšem stejně rychle může i vyprchat. Sexuální touha totiž nemá stále stejné znaky, je nestálá a pokaždé může být vyvolána něčím jiným.
Druhou fází lásky je vášeň. Dochází k ní tehdy, když jsou dva lidé, jenž
se navzájem přitahují, naladěni na stejnou emocionální vlnu. Rodí se z
propojení sexuálního napětí zaplavujícího oba partnery a pocitu něčeho
nového, čímž to celé získává potřebnou jiskrnost. Vášeň dokáže člověka
‘oslepit’ a způsobit, že jedná ‘jako smyslů zbavený’. Rozdmýchá v nás
vzrušující představy o společných prožitcích s partnerem. Nastartuje ji
sexuální přitažlivost a živí ji všechny společné pozitivní zážitky.
Jestliže jich ubývá, vášeň začne vyprchávat, stejně jako tím, že se ze
vztahu vytrácí pocit novosti. Když se partneři snaží alespoň
příležitostně obohacovat společné soužití o nové zážitky, pak tím dávají
více šancí neutuchající vášni.
Jeden hormon střídá druhý
Když se podaří v partnerském vztahu dospět do třetí fáze oddanosti, může
už být touha i vášeň ze vztahu pomalu vyprchána, ale také nemusí. Pocit
oddanosti už je velmi silným poutem mezi partnery, láska se v této fázi
stává nepodmíněnou. Jeden druhého již přijímá zcela bezpodmínečně i se
všemi nedostatky. Partneři jsou v této fázi velmi propojeni a vše, co se
děje jednomu z nich, druhý vnímá jako kdyby se to dělo jemu samotnému.
Partneři v této fázi se vnímají jako životní partneři, kteří spolu
chtějí zůstat navždy. Již ale s nohama na zemi, bez růžových brýlí. K
tomu, aby se tak nestalo a partneři spolu nevydrželi doživotně, by se
muselo stát něco zásadního. Například by se zásadním způsobem změnilo chování jednoho z partnerů nebo by do vztahu nezvratně zasáhla nevěra jednoho z nich.
Výše popsané jednotlivé stupně vývoje lásky většinou následují jedna po
druhé, přičemž každá následující potřebuje pro svůj nástup tu předchozí.
Bez sexuální přitažlivosti by nezajiskřila vášeň a bez dostatečně
hluboké vášně by se těžko projevil pocit oddanosti partnerů. V průběhu
každé fáze dochází k přílivu různých hormonů do mozku. Ať už jde v
prvních fázích o dopamin vyvolávající pocit euforie a zahánějící
negativní pocity, noradrenalin, který je zodpovědný za naši zvýšenou
bdělost a pozornost a serotonin kontrolující naši náladu nebo ve fázi
oddanosti pak třeba oxytocin neboli hormon lásky a připoutání či
vasopressin, jenž mimo jiné zajišťuje naši věrnost i vzrušení v
přítomnosti partnera. Každopádně se dá říci, že opravdová láska je
nejsilnější drogou, která existuje. Když se zamilujeme, v mozku se
rozjíždí mnoho složitých reakcí a pokud se podaří dojet až do fáze
oddanosti, jenž trvá a související reakce v našem mozku neustávají, máme
to nejdůležitější na světě.
