Mnoho z nás v práci neví, kde nám hlava stojí, musíme řešit spoustu problémů a úkolů a často si práci nosíme domů. Když ne v přesném slova smyslu, tak přeneseně, v podobě špatné nálady. V práci to na sobě nedáme znát a doma to schytají naši nejbližší. Proč se přetvařujeme? Kolik tváří máme a nosíme je správně?
Když v sobě nosíme starosti a neventilujeme je hned na “místě činu”, může nám pak na zcela jiném místě stačit drobné podráždění a vybuchneme v nepřiměřené míře. Může to být právě ten případ, kdy si z práce neseme těžkou hlavu a pak stačí, že nás doma dítě hned neposlechne nebo třeba partner nezařídil, co měl a zareagujeme neadekvátně. A to v místě, kde bychom měli nacházet svůj klid a oporu. Tam, kde bychom měli projevit svůj neklid, jsme vlídní a naopak.
Vliv má náš charakter a hloubka vztahu
Naše postoje vůči druhým lidem, ať už jde o naše chování k ním, způsob komunikace či vyjadřování našich emocí, do značné míry předurčuje naše osobnost. Záleží samozřejmě na tom, jak dobře daného člověka známe, jaký spolu máme vztah. Dále ale náš způsob jednání závisí právě na tom, jací jsme. Jde o naše vrozené povahové rysy a také o prostředí, ve kterém se pohybujeme, jelikož to naši osobnost dále formuje. Ovlivňuje nás výchova a vztahy v rodině, kamarádi a přátelé, pracovní vztahy a každá další společnost, ve které se ocitneme. Od rodičů se například učíme, jak přistupovat k emocím a způsobům jejich vyjadřování.
Čím je nám druhá osoba více sociálně vzdálená (náš vztah není až tak blízký), tím více kontrolujeme své chování a více obezřetně ventilujeme své emoce. Jde stranou naše spontánnost a způsob našeho vystupování v danou chvíli volíme podle role, kterou zrovna plníme. Když je nám daná osoba hodně blízká, ať už jde o příbuzné či partnera, naše chování je spontánní a svým emocím dáváme volný průchod. Proto je tak často ventilujeme právě v rodině, mezi nejbližšími, když už jsou pro nás neúnosné. To je samozřejmě chyba a může nám to způsobit ve vztazích problémy, protože druhá strana je neprávem osočena.
V určitých chvílích se umíme zachovat tak, jak se od nás očekává.
Svůj charakter nezměníme o 180 stupňů, ale dokážeme se chovat trochu
jinak, než je pro nás přirozené. Například, když je po nás v práci
vyžadována větší průbojnost, která nám není vlastní, ale pro udržení si
dané pozice jsme ochotni se překonat a třeba i jít proti své
přirozenosti. Může se tedy stát, že se jinak chováme doma a jinak třeba v
práci a v podstatě tedy přecházíme z jedné role do druhé.
Pomáhá sebereflexe a zpětná vazba
Do zátěžové situace, kdy máme pocit, že své chování jen stěží ovládáme,
se občas dostane asi každý z nás. Nemusí ale pokaždé skončit naším
výbuchem a výčitkami. Pomůže nám sebereflexe – sledování a analýza
našeho chování. Je dobré si vždy po takové vyhrocené situaci před očima
přehrát její vývoj a identifikovat její příčinu. Měli bychom zkusit o
svém chování přemýšlet a pochopit, co naše negativní emoce vyvolalo.
Když v práci či v osobním životě valíme před sebou nějaké neuskutečněné
kroky, ke kterým se stále nemáme, může to být důvodem naší nepřiměřené
reakce v tom druhém prostředí.
Při sledování a analýze svého chování je velmi cenná zpětná vazba, kdy nám lidé, se kterými jednáme, podají jiný náhled
na naše chování. Je potřeba hodnotit daný projev, nikoli člověka jako
takového, aby nám to odpovědělo na otázku, jak jsme se v konkrétní
situaci chovali a co jsme třeba mohli udělat jinak a lépe. A neměli
bychom pohrdat žádnou zpětnou vazbou, protože každý si všímá jiných věcí
a každý tak může zaznamenat něco jiného. Své mínění i případné zpětné
vazby pak musíme vyhodnotit a zamyslet se nad tím, co jsme mohli udělat
jinak, abychom měli lepší pocit. Pokud dojdeme k závěru, že naše nálada a
vystupování nesouvisí pouze s námi a naším zaměstnáním, ale vidíme
nějaké chyby a nedostatky v těch druhých, měli bychom si o tom s nimi v
klidu a konstruktivně promluvit. Je potřeba jim vysvětlit, že naše
negativní pocity, které pod tíhou dalších problémů zapříčiňují zbytečnou
agresivitu, pramení z jejich konkrétních nedostatků. Takovou diskusi
musíme dobře načasovat a přizpůsobit charakteru toho druhého.
Všechno je o diskusi. Když si se svým protějškem budeme vzájemně
poskytovat zpětnou vazbu a budeme oba ochotní v případě potřeby změnit
některé aspekty našeho chování, můžeme tak jeden druhému pomoct hledat
kontrolní mechanismy, které nám umožňují naše chování korigovat. Je
důležité naučit se v kritické chvíli rozpoznat příchod nežádoucí emoce a
vhodně své chování usměrnit. Určitě to chce nereagovat hned, dopřát si
časový odstup a vnímat svou mysl. A pokud je opravdu žádoucí nějaká
změna, musí být obě strany ochotny nad sebou přemýšlet a otevřeně spolu
mluvit. Tváří můžeme mít mnoho, ale musíme je umět nosit adekvátně a na
správných místech.
