Mnohým jsou k smíchu a považují je za zženštělé. Metrosexuálové na svou obranu argumentují tím, že nejde o nic víc, než že jim na sobě prostě záleží a dbají o sebe. Často ale cítíme, že je ta jejich péče trochu přehnaná. Proč metrosexuálové získali nálepku něčeho opovrhovaného? Kdy je tato péče ještě přirozená a kdy už je to “přes čáru”?
Pojem metrosexuál byl inspirován narcisem – mužem posedlým svou vlastní krásou a zamilovaným do sebe samého. Metrosexuál má navíc rád ruch velkoměsta. Právě metropole a její centrum nabízející řadu nejlepších obchodů, kaváren či kosmetických a kadeřnických salónů vnukla metrosexuálům základ jejich pojmenování. Druhá část názvu vůbec nesouvisí se sexuální orientací, ačkoli se to tak nabízí. Mnoho lidí tuto skutečnost neví a proto je pojem metrosexuál nezřídka spojován s homosexuálem. Zde může pramenit negativní vnímání.
Kde se vzal metrosexuál?
Tento nový typ muže částečně vytvořil marketing firem s oblečením a kosmetikou, které v mužích o sebe pečujících vycítily zatím nevyužitý spotřebitelský potenciál. V určité míře k tomu ale pomohla také krize mužské identity a potřeba mužů vymezit se. Vždy existovali muži, kteří o sebe trochu více pečovali a více dbali na svou hygienu a výběr oblečení. Právě však kvůli podobnosti s životním stylem gayů se mnohdy styděli naplno projevit svůj postoj k péči o sebe sama.
Když ale vnímání homosexuálů přestalo být takovým tabu, heterosexuální muži se již nestyděli za to, že o sebe pečují a to byl impulz pro marketing a reklamní agentury k vytvoření nového trendu a jeho zpopularizování. K tomu bylo potřeba vytvořit vzor, který budou chtít napodobovat. A tak vznikla ikona metrosexuálů ztělesněná známým fotbalistou Davidem Beckhamem. Mnoho mužů chtělo vypadat a přistupovat k péči o sebe sama jako on a začali ho napodobovat. A jelikož se jedná o heterosexuálního sportovce, už se nemuseli bát, že budou vnímáni jako gayové. Šíření obrazu takovéto ikony napomáhají média, kdy nejběžnějším příkladem jsou lifestylové časopisy. Předkládají nám nejnovější trendy v nejrůznějších oblastech jako móda, životní styl, péče o sebe sama. A to právě nejen ženám, ale i mužům.
Náš vzhled, náš svět
Jsou nám předkládány ideály krásy, ženám i mužům. Není nutné je bezhlavě
následovat. Ale dbát o svůj vzhled je v pořádku. Má to smysl a význam
nejen v mezilidských vztazích, ale třeba i v zaměstnání. Předpokládá se
totiž, že když o sebe někdo dbá, bude i v práci ctižádostivý a důsledný.
Náš vzhled ostatní vnímají a částečně nás podle něj také posuzují. Kdo
skvěle vypadá a má styl, bývá vnímán jako sebevědomý a úspěšný. Na
základě toho můžeme chápat vznik metrosexuálů. Je to vlastně odpověď
určitého typu lidí na životní realitu a její standardy. Ale je to
samozřejmě také otázka hodnotového žebříčku jednotlivce a jeho potřeby
vymanit se, odlišit.
Muži pečující o své tělo se ale začali objevovat mnohem dříve než pojem
metrosexuál. Zprvu byl metrosexuál, chápaný jako muž posedlý novými
trendy, přijímán spíše negativně. S podporou mu ale pomohla média,
zadavatelé inzercí a samozřejmě již zmiňovaná zosobněná ikona. Hned si
tak získal mnoho příznivců. A když muže, kteří o sebe pečují, začaly
oceňovat také ženy, zvýšilo to jejich popularitu o to více.
Všeho s mírou
Přesto je metrosexuál řadou lidí zavrhován. Je to kvůli přílišné
zženštilosti a také se to týká těch případů metrosexuálů, kteří péči o
sebe přehánějí, plně se přizpůsobují svým vzorům a zapomínají na svou
vlastní identitu. To se může jevit jako ubohé. Když se metrosexuál navíc
úplně distancuje od zažitých “mužských
aspektů” jako schopnost ochránit druhého, stát si za svým názorem a být
zodpovědný, není divu, že si získá své odpůrce. A tak jako se šíří
pozitivní mínění, dokáže se šířit i to negativní. Přehnaný metrosexuál
začal být odsuzován a to dalo prostor ke vzniku nového modelu –
übersexuála, který o sebe pečuje a dobře vypadá, ale zůstává sám sebou,
zajímá se i o ostatní, nejen o svůj vzhled, je zodpovědný a spolehlivý.
Bez ohledu na názvy, nejlepší je prostě muž, který má od všeho něco.
Ne že by všichni metrosexuálové měli všechny zmíněné nedostatky, ale v
každém případě platí, že nic se nesmí přehánět. Asi se nedá jednoduše
říct, kde má charakteristika metrosexuála své hranice, ale dá se říci,
že je to muž, který upřednostňuje jisté zájmy. Pak záleží, jak moc jim
podléhá. Být stále upravený a navoněný je sice hezké, ale člověk tím
nesmí být posedlý. Pečovat o sebe je v pořádku, ale nesmí u toho dojít
ke ztrátě vlastní identity a ostatních (pro muže) zcela přirozených
zájmů. Zkrátka náš vzhled by nás měl zajímat, ale nesmí se z něho stát
modla, kvůli které nevidíme, neslyšíme.