Pro své děti se snažíme udělat to nejlepší. Naučit je kráčet životem, aby byly vždy šťastné a spokojené. A občas to bohužel znamená i zakázat jim něco, co nemá budoucnost. Myslíte si to také? Ale vaše děti nejste vy.
Z filmů všichni známe rodinná přání, že tohle dítko bude doktorem a to druhé právníkem. Nejspíše nám to zůstalo ještě z dob, kdy děti šlechticů měly jasně daný osud. První syn dědil titul a učil se vojákem, ten druhý se dá na kněžskou dráhu. Co na tom, že první byl spíš filozof a druhý nedal z ruky meč.
„Tahle cesta není pro tebe“
Ani dnes se tomu občas nevyhneme. Zejména, pokud se jedná o rodinnou pýchu. „Můj syn přece nebude čmárat na plátno! Navíc se tím nikdy neuživí!“ A tak jim, pro jejich dobro, naordinujeme výdělečnou profesi, protože ta jim přinese peníze. A s penězi si pak mohou dělat, co budou chtít.
Volba školy ale přímo určuje budoucí zaměstnání. A když donutíte své dítě dělat něco, co ho nebaví, nebo se mu dokonce protiví, bude šťastné? Nebude. Celý život si bude nejen klást otázku, „Co by, kdyby…“. Také vám nejspíš bude nadosmrti vyčítat, že jste mu hned na začátku vzali jeho sen. Větou „Dělám to pro tvoje dobro“ své dítě můžete odsoudit k nešťastnému životu.
„Vydrž, já to udělám“
Občas to nemusíte ani postřehnout. Nakrájet maso, připravovat tašku na základku, vybrat koníčky, doprovodit na úřady. Je tak snadné nechat se obskakovat, tak proč by se snažili? Případně má rodič natolik silnou osobnost, že dítě nikdy ani nenapadne, že by se mohlo vzepřít. Mít své vlastní zájmy.
Voděním za ručičku dítěti v tu chvíli sice
pomůžete, ale jednou musí nastat čas, kdy by to mělo zvládnout samo.
Pokud vždy a všechno budete dělat za něj, jak se má naučit postarat se
samo o sebe? Pomoc s řešením problému je něco jiného, než problém
vyřešit za dítě. Využijte možnost, kdy stále můžete na poslední chvíli
přiskočit a podat pomocnou ruku.
Dopřejte svému dítěti možnost řešit své vlastní obtíže, naučit se
samostatnosti. A s pomocí přispěchejte teprve ve chvíli, kdy už nebude
moct dál. Když budete dělat hned od začátku všechno za něj, celý život
pak bude čekat, že jeho problémy vyřeší někdo jiný.
„Proč brečíš? Dělám to pro tvoje dobro“
Aneb manipulace. Přesvědčováním, že to dělají pro dítě, a ne pro sebe,
rodiče často zakrývají své úmysly před sebou samými. Oni přeci vědí
nejlíp, co je pro jejich děti dobré. Co jim v životě poslouží a co ne. A
tak třeba zakazují kamarády, nebo potomky nechtějí pouštět ven, protože
by se nějaké špatné party mohly chytnout.
Nejhorší
jsou ovšem slova. Zraňují své děti a sobě chtějí omluvit, proč to
dělají. Zakázali jste někdy nějaký kroužek, soutěž, nebo třeba jen
přihlášku na vysněnou školu, protože jste věděli, že v tom selžou? Ale
jak jste to mohli vědět, když jste jim ani nedovolili to zkusit?
Někteří rodiče dokonce „chrání“ své děti před jimi samotnými. Říkají
jim, jak jsou tlusté a musí zhubnout, musí cvičit, protože jsou slabí,
nebo tohle nemají zkoušet vůbec, protože na to nemají. A je to sice
tvrdé, ale „je pro jejich dobro“ to vědět.
Zamyslete se předtím, než něco uděláte jen pro to, že je to pro dobro
vašich dětí. Možná tím ve skutečnosti omlouváte jen svůj vlastní strach,
že vaše děti budou lepší nebo úspěšnější, než vy.