O službě

Když nám v partnerství chybí sebevědomí

Nedostatek sebevědomí je následkem našeho vnitřního negativního přesvědčení. Často si ho neuvědomujeme. Každý máme svá vnitřní slabá místa. V partnerských vztazích může být takové přesvědčení opravdu závažným problémem. Je potřeba si ho přiznat a snažit se ho změnit.

Chceme, aby se naše představy o partnerství staly skutečností, a zlobíme se, když se nenaplňují. Zlobíme se na sebe, zlobíme se na druhé. Nemáme se rádi a chceme se mít rádi prostřednictvím druhých. Bojíme se být sami a prahneme po lásce.

Jsme s partnerem i za cenu toho, že se zaprodáme. Nejsme dost silní a neumíme se prosadit, žijeme falešně a ve lži. Bojíme se, abychom partnera neztratili, když projevíme vlastní názor, a tak děláme všechno pro to, aby se to nestalo. Podléháme partnerovi a podřizujeme se mu. Někdy jsme ochotni udělat téměř cokoliv. Nežijeme svůj vlastní život podle sebe.

Nedostatek sebevědomí na sebe v partnerství bere nečekané podoby

Projevuje se jako uzavřenost, ostych či strach z mnoha věcí nebo naopak jako útočnost, arogance či žárlivost. Může se také projevit jako závislost. Jeden druhému se patologicky přizpůsobuje a ztrácí vlastní osobnost. Mění ji s každým novým partnerem. Nakonec nemá žádné vlastní zájmy nebo přátele, postupně je ztrácí s tím, jak se fixuje na partnera.

Bojíme se cokoliv říct nebo se naopak nemůžeme ubránit kritickému hodnocení svého partnera či partnerky? Vyčítáme mu často chyby? Žárlíme na svůj protějšek, ale nemůžeme si pomoci, je to přeci oprávněné! Obáváme se, že nás opustí a máme pro to každý den po ruce jiný důvod? Za tím vším je nedostatek sebevědomí.

Proč tolik zkoušek

Milujeme svého partnera, plníme povinnosti, ale i tak se můžeme cítit nenaplnění. Jako bychom dávali ze sebe, ale nevracel se pocit radosti a uspokojení ze všeho, co děláme pro dobro věci. A jednoho dne se může stát něco, co bychom vůbec nečekali. Je dobré občas vědět, co si myslí náš partner, protože nám to pomáhá uvědomit si i jiný úhel pohledu.

Náš zájem ale nesmí překročit hranici, kdy začínáme být na zpětné vazbě závislí. Žijeme pak podle něj a ne svůj vlastní život. Za pár let už ani nevíme, kdo vlastně jsme. A klademe vinu partnerovi. Jenže ten o tom obvykle nemá ponětí. A hlavně, nikdy to po nás nechtěl. Dokonce si možná říká: kam se poděl ten člověk, který mi tenkrát tak učaroval?

Snažíme se a stále to nestačí

Snažíme se i za cenu vlastního přepětí, aby náš vztah byl tím nejlepším. Abychom jako ženy byly krásné a pečující nebo abychom jako muži zajistili rodinu dobrými výdělky. Nějak to stále není ono a my jsme natolik unavení, že na radost, štěstí a pohodu nám jaksi nezbývá čas. Je to tím, že jsme si neudělali čas na sebe.

Opravdu na sobě potřebujeme vyzkoušet, co všechno vydržíme a kam až jsme schopni zajít? Nebo se rozhodneme žít šťastnější život a najdeme si pro sebe prostor? Co kdybychom získali zpět svou sílu a mohli pak být lépe tím, kým ve skutečnosti být chceme? A plnili svou roli člena rodiny i ke spokojenosti ostatních.

Podaří se nám to někdy změnit?

Pokud se začneme mít dostatečně rádi, uvědomíme si, co nám ve vztahu vyhovuje a co nám naopak vadí, a to i u sebe. Budeme upřímní k sobě i k partnerovi. Naučíme se být sami a užívat si to. A ne to protrpět. Nebojíme se pak ze vztahu odejít, pokud nám nevyhovuje. Jsme rádi, že máme partnera, ale dokážeme se smířit i s tím, že by odešel on.

Nezasahujme do života druhého a nechme jeho i sebe svobodně dýchat. Nenechme se spoutávat a zároveň nespoutávejme druhé. Vyrovnané sebevědomí v nás vytvoří klid a harmonii. Pokud z nás partner cítí sílu, bude se k nám rád vracet. Nejdříve hledejme sebe. Když se najdeme, potkáme toho, který se také našel.