Člověk je tvor společenský a vztahy spontánně vytváří a žije v nich. Nevzniknou a nepřijdou k nám jen tak, samy od sebe. Neustále je buď tvoříme a rozvíjíme nebo ničíme, podle toho, jak se k sobě vzájemně stavíme. A podle toho, jak jednáme především sami se sebou.
Náš vztah k sobě samým určuje, jaké máme vztahy s ostatními lidmi. Naše sebevědomí je jedním ze základních pilířů všech našich vztahů! Zdravé sebevědomí vede k větší spokojenosti ve vztazích a k úspěchu nejen v nich.
Trochu bilance hned na začátku
Vztahy jsou tím nejdůležitějším, o čem vám staří lidé budou na sklonku života vyprávět. Jsou to právě vztahy, čeho si člověk v životě nejvíce cení a čemu dává hodnotu. Lidé pracující s umírajícími tuto zkušenost potvrzují. Bilance ve chvílích nadcházejícího konce obsahují především vzpomínky na vztahy s druhými lidmi. A na neuskutečněná přání, která jsou s nimi spjata.
Nenechme se tedy zlákat zdánlivým pohodlím a dělejme všechno pro to, abychom svá přání a touhy naplnili. Nebojme se požádat své blízké nebo přátele o to, aby nám řekli, co na nás vidí pozitivního a podpořili nás tak v dobrém hodnocení sebe samých. Nabídněme jim totéž. Povězme těm, které máme rádi, co se nám na nich líbí a co oceňujeme. Nejen, že potěšíme je i sebe, ale podpoříme tím kvalitu vzájemných vztahů.
Nebojme se názorů druhých
Podle toho, jak s nimi nakládáme, mohou nám názory druhých pomáhat nebo nás deformovat. Pokud budeme žít ve strachu z toho, co si o nás ostatní myslí, budeme se snažit všem zavděčit a s nikým si to nerozházet, nesmírně nás to vyčerpá a nikam se v životě neposuneme. A stejně se to nepovede, protože to dlouhodobě nefunguje.
Máme různé možnosti, jak s názory druhých naložit. Můžeme je vzít jako bernou minci, věřit jim a žít podle nich. Pak nejsme sami sebou. Můžeme je přehlížet a žít jen podle sebe. Pak jsme zaslepení. Nebo jim můžeme naslouchat a vybírat si ty, které nás oslovují, inspirují nás a díky kterým se můžeme ve svém životě posunout dál.
Navíc nikdy přesně nevíme, co si o nás druzí myslí. Nekomplikujme si vztahy domněnkami. Možná o nás ani tolik nepřemýšlí. Každý má dost starostí sám se sebou. To, co si kdo myslí, bychom si neměli brát osobně. Je to jeho věc. Akceptujme, že nás někteří nepřijímají a žijme svobodněji.
Podpořme sebe, pomůžeme všem
Životní kouč Ivo Toman říká: „Dejte sami sebe na první místo a získejte zdravý egoismus. Tak nejvíce pomůžete sobě i svému okolí.“ Nikomu nepomůžeme, když nebude sám chtít. Začněme tedy u sebe, nechtějme za každou cenu měnit nebo podporovat ostatní. A už vůbec ne proto, aby nás ocenili. Nikdy nás nebudou všichni milovat. Smiřme se s tím a buďme rádi.
Když takzvaně zachráníme sebe, můžeme pak účinně pomáhat i svým blízkým, rodině a dětem. Možná to hned nebudou chápat, ale jednoho dne za to budou vděční. Tím, že jsme šťastní, poskytujeme totéž i jim. Když budeme sami nešťastní, nebudeme zdrojem radosti ani pro své děti a své blízké.
Naučme se rozhodovat sami za sebe, i když se to druhým právě nelíbí. Říkejme svůj názor a buďme ohleduplní. Lidé nás budou brát takové, jací jsme. Budou vědět, s kým mají tu čest a tato jistota jim přinese dobrý pocit v naší přítomnosti. Dovolí jim uvolnit se. S tím, kdo po nás nic nechce, do ničeho nás nenutí a nic od nás neočekává, se cítíme dobře.
Nabízejme si drobné radosti častěji než výčitky a zdůrazňování nedostatků. Pokud je protějšek stále nezvratně kritický, zamysleme se nad tím, jestli s tímto člověkem chceme trávit čas. Buďme dostatečně sebevědomí na to, abychom se dokázali ochránit před nápory negativity. Važme si dobrých přátel, kteří dokážou ocenit naše přednosti. Oplácejme jim stejnou mincí. Naše sebevědomí i naše vztahy se zlepší a posílí.
