V dnešní době jsou stále častěji slyšet slova jako osobní rozvoj, sebezdokonalování a také koučink. Pokud se chceme v kterémkoli pracovním oboru rozvíjet, musíme na sobě neustále pracovat. A platí to i v životě obecně. Snahy o osobní rozvoj nám mohou pomoci cítit se lépe a být se sebou spokojenější. Je to tak ale vždy? Povedou veškeré naše snahy k tomuto cíli nebo někdy mohou mít opačný efekt?
Existuje čím dál více kurzů zaměřených na vnitřní rozvoj, srovnávání si priorit a zvyšování sebevědomí a také se noví a noví lidé stávají koučem v určitých oblastech rozvoje. Dalo by se předpokládat, že takové záležitosti, jako spokojenost se sebou či žebříček hodnot a priorit, se dostavují a naplňují automaticky s věkem a životními zkušenostmi. Většinou s postupem času získáváme více respektu k sobě samým, dokážeme se poučit z minulých chyb a díky nim, stejně tak jako díky našim úspěchům, rozvíjíme vlastní osobnost. Přesto můžeme mít pocit, že máme v určitých oblastech rezervy (ať už jde o sebevědomí, dravost, odvahu nebo schopnosti v partnerském vztahu či sexu) a chtěli bychom se v nich zlepšit a vyvíjet.
Nepodléhat iluzi a zůstat sami sebou
S rozvojem průmyslu a byznysu se postupně změnily požadavky, které začaly být kladeny na lidské zdroje. Už nestačí být jen dobrým člověkem, ale je potřeba zdokonalovat vlastnosti jako sebevědomí, odvaha, průbojnost, asertivita. Zdokonalování těchto a dalších podobných vlastností je možné cestou osobního rozvoje a k úspěchu je nezbytné. Možná, že nám honba za osobním rozvojem přinese nějaký úspěch, je ale důležité, co dává našemu nitru. Co když podléháme iluzi, pocit spokojenosti je pouze povrchní a našemu nitru to nepřinese nic, případně pravý opak?
Lidé prahnoucí po osobním rozvoji a navštěvující kvůli tomu různé kurzy a semináře mají za cíl buď změnit se a být lepší a nebo se pochopit a být sami sebou. Druhá varianta je chvályhodná. V tom prvním případě je to velmi ošemetné. Často touha být lepší pramení z pocitu vlastní nedostatečnosti, která nám vadí. V něčem se necítíme dost dobří a chceme na sobě pracovat, abychom to změnili. Mnohdy může být ten pocit takový, že chceme škrtnout naše staré já a být lepší, být vlastně tak trochu někým jiným. Podle odborníků však tento boj často vede k opačnému cíli. Výsledek může být takový, že dochází k vnitřnímu pnutí, kdy se v nás “perou” různé polohy našeho já. Vnitřní rozpory, které jsme v sobě měli, to může naopak prohlubovat.
Napřed se pochopme a pak se měňme
Jen těžko se dá změnit lidská vlastnost zcela. I když se budeme snažit sebevíce, daný problém pouze více či méně potlačíme, ale nezmizí. V určitých formách svého projevu se může dál objevovat. V konečném důsledku můžeme navenek působit hůře – jako arogantní, pasivně agresivní, netolerantní apod. Snaha změnit se a být v něčem lepší je bezesporu chvályhodná, musíme být ale velmi opatrní, abychom nebyli nešťastnější než před změnou. Tomu máme šanci se vyhnout a mohli bychom být šťastnější a spokojenější jen cestou porozumění, pochopení sama sebe. Porozumění zmírňuje propast mezi vnitřními rozpory. K vlastnímu porozumění nám však těžko pomohou nějaké knihy či semináře.
Ať už jde o jakoukoli oblast osobního rozvoje (sebevědomí, odvaha atd.), lze jen těžko stanovit jejich horní hodnotovou mez. Nedokážeme tak posoudit, v jakém momentě je dosaženo daného rozvoje a je to tedy v podstatě nekonečný proces. I proto pojali někteří lidé osobní rozvoj jako životní styl.
Očekávání musí být dosažitelná
Mnoho kurzů zaměřených na osobní rozvoj bohužel funguje tak, že toho člověku mnoho nedají, pouze doporučují další studium, další kurzy či knihy a další zdroje. Možná proto, že se k oblastem osobního rozvoje dá těžko přistupovat plošně, ale je potřeba individuální přístup. Různí lidé potřebují povzbudit různým způsobem. Hloubání nad tím, jak být lepší se ve finále jeví jako důležitější než aktuální porozumění sobě samému.
Honba za osobním rozvojem se může v extrému jevit jako závislost. Při pocitech nespokojenosti se sebou či pochybách můžeme mít tendenci se uchýlit k různým, na osobní rozvoj zaměřeným kurzům či knihám a článkům. A pak při této závislosti postačí vysvětlení a ujištění, že to vždy nějak jde. Už třeba nezjistíme, jak a ani mnohdy není důležité, zda to opravdu funguje, ale daným vysvětlením jsme na chvíli uspokojili naše pochyby.
Snaha o osobní rozvoj v jakékoli oblasti je bezpochyby v pořádku. Jen se nesmí nic přehánět a očekávání, která při těchto snahách máme, by neměla být větší než jsou naše skutečné možnosti. Těch je třeba se držet a snažit se v první řadě porozumět vlastnímu já. Mohlo by se totiž stát, že místo lepšího pocitu a života budeme zažívat neustálý pocit zklamání. Je potřeba připomínat si vlastní kvality, věřit si a neupínat se k něčemu, co v nás zastavuje naše já a mění nás v někoho jiného.
Kam mohou vést snahy o osobní rozvoj?
