Každý z nás asi někdy zažil úzkost a obavy. Není to nic neobvyklého, jde o normální emoční reakce na nebezpečí či stres. Když nebezpečí pomine, pocit úzkosti většinou sám odezní. Horší je to, pokud se pocity úzkosti objevují příliš často a mají větší intenzitu a trvání.
Pokud si s nimi člověk nedokáže poradit, mohou mít neblahý vliv na psychiku. V krajních případech mohou vést k uzavření se do sebe, ke ztrátě sociálních kontaktů a přerušení vazeb s rodinou a přáteli. Proto nad nimi nemůžeme jen tak mávnout rukou, ale je potřeba s nimi bojovat. Ale jak?
Pocit úzkosti bývá definován jako strach z ničeho. Člověk se něčeho obává, ale neví, z čeho tento strach pramení. A v tom je kámen úrazu. Když nevíme, co tento pocit vyvolalo, pak ani nevíme, jak ho odstranit. A boj s ním tedy nemusí být snadný.
Úzkosti se mohou objevit u kohokoli. Často ale postihují lidi, kteří mají přehnané sebevědomí a myslí si, že musí všechno zvládnout sami. Nebo naopak lidi se slabým sebevědomím, kteří v nouzi odmítají žádat o pomoc, protože nechtějí být na obtíž. Pocity úzkosti se mohou projevovat různě – od zrychleného dýchání a bušení srdce, přes zhoršenou koncentraci a větší potivost až po žaludeční nevolnosti či dokonce zvracení.
Pozor na bludný kruh
Někdy mohou být pocity úzkosti vyvolány strachem z něčeho konkrétního. Příkladem může být projev na veřejnosti, před více lidmi. Buď se tomu postavíme, namotivuje nás to k lepšímu zvládnutí a do budoucna nás to posune dál – do budoucna bude úzkost z podobných záležitostí mírnější. Nebo to naopak nezvládneme, utečeme od toho a do budoucna bude úzkost v těchto situacích ještě horší.
Pokud naši úzkost způsobují konkrétní obavy, může nás to zavést do bludného kruhu. Tyto myšlenky – obavy totiž většinou nelze jednoduše zastavit. Když se dostaví, vyvolá to v nás určité emoce, které mohou vést k prvním úzkostným příznakům. Tyto příznaky vnímáme a mohou dále ovlivnit naše chování. Pokud jim podlehneme, naše obavy a následnou úzkost to zesílí. Je to potom v podstatě strach ze strachu, naše myšlení se podobá psu, který si honí vlastní ocas.
Obavy, ze kterých vzejde úzkost můžeme mít z čehokoli. Nejčastěji je to naše zdraví nebo zdraví někoho z rodiny, dále vztahy s rodinou a přáteli, případně také finanční situace nebo povinnosti, které nedokážeme lehce zvládnout.
Jak tedy bojovat?
Někteří odborníci tvrdí, že není nutné znát příčiny úzkosti k tomu, abychom s ní mohli bojovat. Tento boj může představovat různá relaxační cvičení, psychoterapie nebo také fyzickou aktivitu, která tělu prospívá. Tělo pohyb potřebuje a chátrá bez něho. Nedostatek pohybu má negativní dopad na náš tělesný a následně i psychický stav. Nejsnazším způsobem, jak se bránit příznakům úzkosti a deprese, je tedy pravidelný pohyb – zlepšuje se metabolismus, spaluje se nadbytečný adrenalin, sílí svalstvo, zlepšuje se činnost srdce, klesá únava a naopak roste pocit síly, zdraví a klidu. Stačí začít drobnostmi – používat schody místo výtahu nebo si chvilku zacvičit u televize místo ležení na gauči. Když vydržíme, lepší pocit se brzo dostaví a následně i touha cvičit více. Chce to ovšem najít k tomu vůli a dělat to s radostí, ne s odporem.
Samozřejmě pokud se jedná o silné úzkosti, je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Běžným úzkostem se ale dá podle odborníků předcházet a když už nás přepadnou, lze je zmírnit či dokonce potlačit. Například americký psychiatr Albert Ellis vysvětlil postupy terapie, kterou můžeme sami na sobě aplikovat, v knize “Člověče, neboj se” s podtitulem “Jak ovládnout úzkost dřív, než ovládne nás”. Pokud máme strach z určitých věcí nebo lidí, což v nás vyvolává úzkost, kdykoli mám s nimi přijít do styku, nepomůže to, že se jim budu vyhýbat (nebo to pomůže pouze krátkodobě). To ve mně naopak úzkostné pocity při každém dalším setkání posílí. Pomáhá právě, když se těmto věcem a lidem budu snažit často vystavit a svůj strach z nich překonat. Jde o to překonat ten současný krátkodobý nepříjemný pocit a zbavit se ho tak do budoucna, tedy dlouhodobě.
Jde tedy o to postavit se své obavě, která úzkost vyvolává a snažit se ji překonat. Např. strach ze tmy – nejlépe se můžeme snažit s ním bojovat, když se zavřeme v místnosti, zhasneme a chvíli zkusíme vydržet. Když to budeme opakovat a náš “pobyt” ve tmě prodlužovat, zjistíme, že se nám nic neděje, že to není nic nebezpečného a postupně se tohoto strachu zbavíme.
Když už nás pocity úzkosti přepadnou, jako chvilkové odreagování může pomoct pomalu a zhluboka dýchat, poslech hudby, která je nám příjemná, pustit televizi nebo nějaký film – tím se přestaneme soustředit na své myšlenky (alespoň na chvíli). Dále je důležité nevěřit všem myšlenkám, které nás v úzkostném stavu přepadnou. Je důležité si naše myšlenky jasně uvědomit, ale nepřipouštět si jejich temné asociace. Je důležité soustředit se na přítomnost a ostatním se zbytečně nestrachovat. Protože vždycky se může stát něco zlého a tím, že na to budeme myslet, tomu nezabráníme, ani si tím nijak nepomůžeme.
Pokud trpíme jakoukoli úzkostí, je v každém případě dobré o tom mluvit – s rodinou, přáteli či dokonce s odborníkem. To nám pomůže získat vědomí, že na to nejsme sami, což je pro zvládnutí našeho boje klíčové. Důležitá je rovněž vůle a přesvědčení, že s úzkostí zvládnu bojovat a také vědomí, že to bude chvilku trvat. Úzkost třeba úplně nezmizí, ale je to dobrým základem pro to, abychom se s ní dokázali lépe vyrovnat.
