O službě

Citový chlad vs. citová závislost

V ideálním partnerském vztahu jsou oba partneři naladěni na podobnou citovou vlnu. Samozřejmě může docházet k výkyvům – někdy dává city najevo více jeden, jindy ten druhý, ale celkově se doplňují, a tak by to mělo být. Není však ojedinělé, že jeden nedává city najevo vůbec a druhý moc. A může jít o příčinu a následek, protože čím více je jeden z partnerů citově chladnější, tím více ten druhý trpí citovým strádáním a o projev lásky tak o to více usiluje. Proč to není v pořádku a jak z toho ven?

V takto nevyváženém vztahu jeden neoplácí množství partnerova citu svým citem. A daný partner se bohužel potřebného projevu lásky nedočká ani když dělá vše, co je v jeho silách. A i když dá tento partner svému protějšku ve všem zapravdu a ustupuje při každé maličkosti, egocentrický protějšek partnerův cit pouze znevažuje. Takový pár mívá problém s komunikací, protože chladný partner většinou téměř nekomunikuje. Svého partnera lačnícího po citu často dokonce ponižuje a reaguje na něj pohrdavě. Partner postrádající dostatek citu se pak může snadno stát citově závislým a protějškův chlad tuto závislost jen zesiluje.

Protiklady se přitahují

Jádro problému někdy bývá na samém začátku vztahu, kdy si k citové závislosti náchylný partner k sobě vybere svůj přesný opak, tedy citově chladný protějšek. Citově závislý partner si pak svou situaci ještě zhoršuje tím, že se svým protějškem chybně komunikuje. Ve vztahu si nevěří a vzhledem k absenci potřebného citu často doslova žadoní o projev lásky. Dožaduje se ujištění, zda je svým chladným partnerem stále milován, zda se mu stále líbí, jestli by na sebe mohli mít více času a co může udělat pro jeho větší spokojenost. Takový přístup je ale pouze „přiléváním oleje do ohně“.

Tímto v podstatě „nátlakem“ citově závislý partner sám sebe akorát shazuje a ponižuje a stává se někým, kdo stále čeká přijetí a přízeň od svého protějšku. Vlastně se tak neustále svému partnerovi přizpůsobuje, protože je přesvědčen, že jinak ho chladný protějšek milovat nebude. Svou roli hraje také strach z opuštění. Citově závislý partner se pak bojí udělat sám jakékoli rozhodnutí, aby to nebylo špatně, a tak raději vše nechává na tom chladnějším ve vztahu. Jeden prostě projevuje lásku až přehnaně a ten druhý vůbec.


Dát prostor místo nátlaku

Citově závislý partner také mnohdy svůj protějšek kontaktuje častěji, než je zdrávo. „Nahánění“ nemá rád nikdo a vztahu to opět pouze škodí. Citově závislý partner může vztahu pomoci tím, že se pokusí dát svému protějšku více prostoru. Neměl by se neustále dožadovat ujištění, zda je svým protějškem stále milován, nevyčítat a nekomunikovat ublíženě. Bude to možná těžké, ale je potřeba takto udržet svá nutkání na uzdě. Chladný protějšek tento prostor potřebuje k tomu, aby si mohl uvědomit, že mu partner chybí a přestal před ním unikat.

Citově chladný a egocentrický partner má ve vztahu pocit naprosté jistoty, a tak ani necítí potřebu projevovat nějak více své city a lásku. Projevy lásky jsou totiž více než dostatečně zajištěny ze strany citově závislého partnera. Tím více chladný partner ve vztahu projevuje své potřeby a vnímá jen své zájmy. Citově závislý partner kromě projevů lásky také neustále projevuje i své jiné pocity a obavy o vztah. To samozřejmě pouze zesiluje odstup chladného partnera. Ten často navíc toho druhého kritizuje, čímž opět vztahu ještě více ubližuje. Kritika pohání citově závislého partnera k ještě větší snaze o změnu sebe samého s cílem zalíbit se protějšku.

Jestliže je i v zájmu citově chladnějšího partnera přístup a komunikaci ve vztahu zlepšit, pak by měl tomu druhému dostatečně projevovat svou lásku, měl by dát upřímně najevo, že má svého partnera rád a tím jeho pochyby zastavit. Může rovněž vyjádřit přání, že by se partner mohl více věnovat sobě samému a svým zájmům. Pokud se citově závislý partner obává, že pak už vůbec nebudou spolu, měl by ho chladnější z partnerů ujistit, že si najdou společný čas, který si ideálně hned určí a jenž budou mít jen sami pro sebe a pro své společné zájmy.

Oba by tedy měli věnovat čas jeden druhému, dostatečně projevovat své city, zbytečně nekritizovat a vést rovnocennou komunikaci, při které jeden druhého neponižuje. Zbytečná kritika a ponížení vede k tomu, že si svého partnera přestáváme vážit. A když chladný partner už nechce ve vztahu být, měl by to říci narovinu. Trvalou nejistotou a sílícím odstupem totiž svému protějšku ubližuje mnohem více. V opačném případě je potřeba vysvětlit, že jen potřebuje více prostoru a ujistit o své lásce. Když chladnější z partnerů v klidu a bez urážek vysvětlí, že jeho pohrdavý přístup vyvolává závislá pozice ve vztahu, kterou se protějšek v jeho očích shazuje, pomůže to k vzájemnému pochopení. Pokud oba partneři přehodnotí své chování a přístup k tomu druhému, mělo by to vztah nasměrovat na lepší cestu.